„Stát na kraje přenese povinnost, ale často už k ní nedá finanční prostředky,“ řekla na setkání se členy Národní rozpočtové rady předsedkyně Asociace krajů

„Stát na kraje přenese povinnost, ale často už k ní nedá finanční prostředky,“ řekla na setkání se členy Národní rozpočtové rady předsedkyně Asociace krajů

Členové Národní rozpočtové rady na sklonku září pokračovali v sérii jednání se zástupci organizací, které mají přímou nebo nepřímou vazbu na veřejné rozpočty. Eva Zamrazilová, Richard Hindls a Jan Pavel tentokrát zasedli k jednomu stolu s reprezentanty Asociace krajů České republiky (AKČR) – hejtmankou Karlovarského kraje Janou Mračkovou Vildumetzovou, která zároveň předsedá Radě AKČR, a ředitelem kanceláře AKČR Janem Hodovským.

Debata o financování krajů a o jejich povinnostech přinesla cenné podněty pro budoucí práci Národní rozpočtové rady i AKČR. Předsedkyně Rady Asociace krajů například mluvila o časovém nesouladu mezi legislativními změnami, které ukládají krajům nové povinnosti, a alokováním prostředků na zajištění těchto povinností. „Pokud se například zvýší během roku platy ve zdravotnictví, my musíme reagovat, aniž by na to byl náš rozpočet připravený. Podporujeme růst platů, ale žádáme, aby se tak dělo vždy od 1. ledna následujícího roku, abychom na tento účel nemuseli brát peníze z daňových příjmů,“ uvedla Mračková Vildumetzová.

Hejtmanka Karlovarského kraje zároveň upozornila na duplicity, které mohou vznikat například při opravách komunikací. „Kraje mají v tomto ohledu nezastupitelnou roli, ale nedává smysl, aby na tentýž účel byly vypsány stání i krajské dotační programy,“ dodala. Obě strany se následně shodly na tom, že by dávalo smysl, aby kraje provedly audit agend. Ten by mohl odhalit, které úkoly krajští úředníci plní zbytečně.

Předsedkyně AKČR také popsala situaci, kdy mají kraje a některé obce úředníky, kteří pracují v samostatné i přenesené působnosti. Zatímco za práci pro stát v přenesené působnosti dostávají kraje příspěvek na výkon státní správy, náklady na agendy samostatné působnosti hradí z vlastních daňových příjmů. „Příspěvek od státu bývá nedostatečný, proto bych raději byla pro výkonový model, kde se bude platit za úkon. Jsou ale agendy, kde ani toto není možné. Pak by se nabízela varianta navýšit krajům daňové příjmy a nechat je z nich hradit úplně všechno,“ navrhla Mračková Vildumetzová.

Podle člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla by ale tento model vytvářel příliš velkou závislost krajů (a obcí) na cyklickém vývoji ekonomiky. V letech hospodářského propadu, kdy daňové příjmy klesají, by se tak mohlo stát, že by prostředky krajům nestačily.

V oblasti dopravy předsedkyně AKČR mluvila především o vysokém investičním dluhu, který kraje zdědily spolu s převzetím silnic II. a III. tříd. „Dálnic a silnic je v Česku 7 000 kilometrů a letos na ně šlo 45 miliard korun. Komunikací druhých a třetích tříd je však 49 000 kilometrů, a navíc k nim přísluší i 12 594 mostů, které kraje mají rovněž ve své správě, přičemž na tyto veškeré opravy jsme dostali jen čtyři miliardy korun“ vyčíslila Mračková Vildumetzová. Zároveň ale připustila, že kraje díky změnám v rozpočtovém určení daní a díky stávající dobré kondici ekonomiky nyní získávají více peněz na svém podílu na daňových příjmech. Část těchto prostředků mohou na opravy silnic také použít.