Rostoucí zadlužení vládního sektoru: výzva pro stabilitu veřejných financí a plnění fiskálních pravidel

Rostoucí zadlužení vládního sektoru: výzva pro stabilitu veřejných financí a plnění fiskálních pravidel

Pandemie COVID-19 přinesla kromě výzev v oblasti veřejného zdraví a propadu světové ekonomiky do recese také mimořádný tlak na zvyšování deficitů veřejných financí. Důvodem jsou zejména zvýšené nároky na stabilizační funkci veřejných financí. To platí nejen v České republice, ale i v ostatních zemích EU, kde vysoké rozpočtové deficity zpravidla vedou k nárůstu zadlužení vládního sektoru nad hranice dluhových pravidel. Takový vývoj pak vyvolává četné otázky ohledně vhodnosti konstrukcí fiskálních pravidel, jejich flexibility a plnění.

Debata o těchto tématech se na mezinárodní úrovni vedla také 26. února 2021 na konferenci organizované Evropskou fiskální radou. Vzhledem k okolnostem se konference uskutečnila online a zúčastnilo se jí několik stovek účastníků včetně analytiků Úřadu Národní rozpočtové rady. V roli prezentujících se objevili členové Evropské fiskální rady či Výkonné rady ECB a dále například přední ekonomové Kenneth Rogoff z Harvardské univerzity, Jonathan David Ostry z Mezinárodního měnového fondu, Lorenzo Bini-Smaghi z bankovní skupiny Société Générale nebo Charles Goodhart, emeritní profesor z Londýnské školy ekonomie a politických věd.

V dopoledním programu byla diskutována především problematika plnění fiskálních pravidel v současné době. Prezentující se shodovali v tom, že fiskální pravidla by neměla znemožňovat odpovídající reakci fiskální politiky na šoky typu pandemie COVID-19. V této souvislosti někteří prezentující (např. Isabel Schnabel, členka Výkonné rady ECB, Nicolas Carnot, hlavní auditor z francouzské Rady pro veřejné finance) zmínili vhodnost úpravy dluhového pravidla. Na druhou stranu však zazněly argumenty, že stávající systém výjimek tuto stabilizaci umožnil, a že by fiskální pravidla neměla být měněna v reakci na jejich neplnění, protože by to vedlo ke ztrátě jejich kredibility i funkce závazku, který by měl zabránit parazitování některých zemí na Evropské měnové unii (Thiess Büttner, prezident německé fiskální rady).

V rámci dopoledního programu byly také prezentovány odborné články, které vzešly ze spolupráce Evropských nezávislých fiskálních rad. Konkrétně šlo o článek věnovaný projekci vývoje dluhu v zemích EMU v následujícím období, článek vyhodnocující roli fiskálních pravidel ve středním horizontu a článek diskutující způsoby analýzy dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

Odpolední program se věnoval třem tematickým okruhům. V prvním z nich vystoupil Kenneth Rogoff, který upozorňoval, že i přes prostředí nízkých úrokových sazeb není zvyšující se veřejné zadlužování „levnou záležitostí“, jak mnozí předpokládají. (Ostatně zvýšení nákladů na obsluhu vládního dluhu jsme si již mohli všimnout i v České republice.) Rogoff též poukazoval na důležitost politik podněcujících dlouhodobý ekonomický růst, na něž by se ani v této nelehké době nemělo zapomínat.

Druhý okruh se věnoval problematice predikce vládního dluhu. J. D. Ostry spatřuje hlavní problém ve vyčíslení hodnoty fiskálních stimulů v období krize. Tyto stimuly pak zvyšují již tak obtížně predikovatelnou výši dluhu k HDP. Ostry tak implicitně doporučuje vytvářet si „fiskální polštář“ v dobrých časech, aby pak tento „polštář“ mohl být v případě těžko predikovatelných událostí použit.

Třetího diskuzního okruhu se zúčastnili významní ekonomové Lorenzo Bini-Smaghi, Charles Goodhart a Massimo Bordignon. Tématem tohoto okruhu byla nelehká otázka týkající se vysokého zadlužení v post-covidové době. Účastníci této diskuze konstatovali, že zvýšení dluhu nelze připsat na vrub pouze pandemii COVID-19, ale je nutné sledovat i dlouhodobý vývoj dluhu a činitele zapříčiňující jeho růst. Charles Goodhart mj. poukazoval na vliv demografie v kontextu rostoucího zadlužení. Lorenzo Bini-Smaghi pak „volal“ po vyšší fiskální zodpovědnosti, aby státy měly dostatek prostoru pro použití fiskálních stimulů v době ekonomického poklesu a zároveň aby kvůli nákladům na tyto stimuly neohrozily dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Konference jasně potvrdila, že by se v „dobrých časech“ mělo myslet na „horší časy“. Fiskální politika by tudíž mimo jiné měla být proticyklická, aby nečekané situace, jako je tato spojená s pandemií COVID-19, nevedly k ohrožení udržitelnosti veřejných financí. Jak poznamenává Michal Hlaváček, hlavní analytik ÚNRR, celou Evropu v blízké době čeká diskuze o změnách nastavení fiskálních pravidel. „V této diskuzi bude nutné, aby volání po zvýšené flexibilitě veřejných financí v době současné krize nevedlo k takovým změnám pravidel, jež by ohrozily udržitelnost veřejných financí v dlouhém i středním horizontu.“