Komentář Jana Pavla: Zmatky kolem snižování daní ukazují potřebu respektovat zásady rozpočtového procesu

Komentář Jana Pavla: Zmatky kolem snižování daní ukazují potřebu respektovat zásady rozpočtového procesu

Na následujících řádcích si můžete přečíst komentář člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla. Text byl poprvé publikován 25. listopadu 2020 v Hospodářských novinách a na webu iHNed.cz.

Schválení takzvaného daňového balíčku Poslaneckou sněmovnou, který pokud projde i dalšími fázemi legislativního procesu, přinese veřejným rozpočtům výpadek daňových příjmů přesahující 130 miliard korun, nepředstavuje dobrou zprávu pro české veřejné finance. Nejenže dojde k prohloubení jejich nerovnováhy, která je již nyní v důsledku negativních dopadů epidemie covidu-19 značná, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti příliš nezvýší ani rychlost zotavování české ekonomiky.

Výsledná podoba daňového balíčku s gigantickým dopadem do veřejných rozpočtů, který je větší, než předkladatelé jednotlivých pozměňovacích návrhů i ministerstvo financí očekávali, přitom jednoznačně ukazuje na nutnost dodržování zásad rozpočtového procesu. Ty sice nejsou explicitně uvedeny v některém z relevantních zákonů, avšak potřebnost jejich respektování vychází ze zkušeností rozpočtové politiky ve vyspělých státech během posledních dvou století.

Současná situace je totiž jednoznačným důsledkem přístupu vlády k těmto zásadám, kdy byly porušeny principy úplnosti a reálnosti rozpočtové dokumentace. Jejich respektování znamená, že návrh rozpočtu zachycuje všechny očekávané příjmové i výdajové operace. Vláda by proto neměla podporovat (a už vůbec ne sama iniciovat), aby byly souběžně s rozpočtem projednávány jiné právní normy, které předkládaná čísla mohou významně ovlivnit. Právě to se však letos na podzim přesně stalo, když byl Poslanecké sněmovně předložen rozpočet s deficitem 320 miliard korun a vedle něj byly přijaty významné změny daní platné od ledna příštího roku, předkládané v podobě poslaneckých pozměňovacích návrhů.

Tím, že ministerstvo financí doprovodilo pozměňovací návrh poslance Andreje Babiše, který zrušením zdaňování superhrubé mzdy snižuje daňové příjmy přibližně o 90 miliard korun, kladným stanoviskem, však tento postup posvětilo. Zároveň tím byl vyslán Poslanecké sněmovně signál, že tedy makroekonomicky zřejmě není takto významné prohloubení deficitu problém, ba že je možná i žádoucí. Tím byla v Poslanecké sněmovně nastartována zcela legitimní debata o tom, v jaké podobě má být tento prostor využit (slevy versus změna daňového základu). A výsledkem pak byly další pozměňovací návrhy.

Velmi problematický je však i samotný způsob předložení takto významné úpravy daňového systému v podobě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Obešlo se tak standardní “kolečko” v podobě připomínkového řízení a zpracování analýzy dopadů navrhované změny. Právě ta by v tomto případě byla velmi potřebná zejména pro vyhodnocení, jestli je zvolené řešení v podobě redukce daňového základu zaměstnanců tím nejvhodnějším krokem pro stimulaci ekonomiky. Analyzovány však měly být i dopady na obce a kraje, především na jejich investiční aktivitu. Navíc projednávat takto zásadní změnu daní pouze několik měsíců před začátkem zdaňovacího období značně znejišťuje daňové subjekty, které nemají dostatečný časový prostor na přizpůsobení se.

Důsledky nerespektování základních principů tvorby rozpočtu jsou zřejmé již nyní. Poslanecká sněmovna je nucena hlasovat o návrhu rozpočtu, který obsahuje na příjmové straně hodnoty, o nichž všichni už teď vědí, že jsou mylné. Ministerstvo financí ztratilo kontrolu nad rozpočtovým procesem a do určité míry přestává řídit fiskální politiku. Obce a kraje nemají jasno, s jakými příjmy mohou od ledna počítat a na jaké investiční akce tedy budou mít. A konečně ekonomické subjekty na konci listopadu stále nevědí, jaké vlastně budou platit daně. To vše je nejen škodlivé, ale i zcela zbytečné. Přitom by stačilo jen respektovat osvědčené principy.